Dnesni predpoved pocasi byla jasna, budou se prepisovat rekordy, takze jsem chtel dojet do Horstelu a tudiz uzavrit kapitolu Mittellandkanal, nicmene pri predstave pareni se na slunicku ve ctyriceti stupni sem si nebyl cilem jistej. Nicmene jsme se vcera dohodli, ze si rano provstanem a pojedeme trochu driv. Tak se i stalo a sice po probdele noci, protoze sem toho moc v tom hicu na lodi nenaspal, jsme rano vstali driv a sedum hodin rano, uz vypalili. Cesta byla docela prijemna, ale kolem devate uz se zacalo ozyvat slunicko a bylo jasne, ze dneska to jen tak zadarmo nebude. Dokud jsme jeli na zapad, tak sem mel nad sebou jeste strisku co mam nahore, nicmene kousek pred Horstelem, se jiz kanal staci na jih a ja si zacal vychutnavat poledni slunicko plnymi dousky. Nastesti byl cil jiz jen par kilometru, tak se si vyhrnul neopalene casti sveho tela a jeste vyuzil slunecni paprsky :-). Do Horstelu jsme dorazili asi v pul jedne a hnedko na krizovatce sem si vsiml, ze je cerpacka. Z nemecka sem neodjizdel s plnejma nadrzema a tak uz mi rucicka ukazuje neco pod polovinou nadrzi, coz je jeste sice hodne nafty, ale precijenom, jelikoz ani u auta nemam rad, kdyz rucicka zacne klesat ke ctvrtce nadrze, tak tady uz se pomalu zaciname priblizovat a i kdyz vim, ze bych do Tolkameru dojel, tak jelikoz sem chtel zitra stejne zustat zde a dodelat nejake resty, tak asi jeste sjedeme dotankovat nadrze, at mame zase na chvili klid a nemusim se na Rynu obavat nejakych problemu s nedostatkem nafty. Dojeli jsme na kotviste ve zdejsim meste a cele odpoledne jsme stravili kopanim, protoze jinak se to prezit nedalo. Dobre je to, ze jsem zjistil, ze teplomer v lodi je dimenzovan na zdejsi pomery, protoze rucicka se zastavila presne na konci stupnice 🙂
