Komora Sulfeld je kapitola sama pro sebe. Rano jsme vyrazili a vse slo jako po dratkach. Tak sem si jeste rikal, ze to mame asi dve a pul hodky na komoru, tu profrcime, protoze pojedeme dolu a chtel bych dojet do Calvorde, tak bychom mohli prijet nejak normalne. Taze plavba ke komore vysla o tom zadna, volam na komoru a komornik mi rika, at se postavime na sporty a ze nas zavola. Takze cekame ctvrthodinku, pulhodinu, hodinu a porad nic. Takze me iluze berou za sve. Zjistuju, ze za nama prijizdi cesky remorker a ten se ozejva na komoru. Jo samozrejme komoru vam pripravime. Ja vim, ze ja sem nic a oni komerce, ale jako nechat nas tam hodinu cumet pro nic za nic? Odavzujeme lod a aniz by nam komornik rikal, tak jedu s nakladakem do komory. Cekam, jestli nebude komornik mit nejaky kecy, takze uz si pripravuju rec, ale vse probiha v klidu. Jdeme dolu a komora je docela vysoka, takze to trva nejakou dobu. No kazdopadne zjistuju, ze proste prumerna doba proplaveni komorou Sulfeld je kolem hodiny a pul. Co se da delat. Jedeme dal, projizdime Wolfsburg a dostavame se do prirodni rezervace, kde uz je to jen samej les a louky. Krome nedostatku signalu je zde dnes zase i nedostatek lodi. Nakladnich proti nam jezdi hodne malo a obcas jede nejaky sport, ale take nic dramatickeho. Nakladaky chapu, je nedele, tak asi taky maji chvili klidu. Kolem pul seste dojizdime do kotviste Calvorde, kde stoji remorker, se kterym jsme se proplavovali komorou a asi zde take bude spat. Uvazuju se na sportech a jeste se chci podivat na motory, protoze dva dny jsem na ne nekoukal, tak zkontrolovat prevodovky a ucpavky. Vse je v poradku, tak mame padla 🙂
Zitra pojedem dal, projedeme akvadukt u Magdeburgu, komoru Hohenwarthe a pojedeme dal po Havel kanalu na Berlin. Ten asi projedeme spodem zase pres Teltow kanal. Uz se bohuzel zaciname dostavat do finale, takze ve stredu bych chtel dorazit na nase kotviste a tam nase cesta konci :-(. Nevim, jestli zitra zakotvime ve meste Burg na zdejsim kotvisti, nebo to popostrcime kousek dal, projedeme komoru a zakotvime kousek za ni. Vse zalezi na tom, jak si nas zase vychutnaj na komore Hohenwarthe :-).
